Petra Julia

Jak si zvednout sebevědomí - Petra Julia - PSYCH-K

Jak si zvednout sebevědomí?
Jak zvýšit svoji sebehodnotu?
Jak na sebepoznání?

Tehdá mi bylo něco kolem 35, kostel v sousedství už dávno odzvonil poledne a já seděla už totálně uštvaná, vyčerpaná, vzteklá i zoufalá na okraji postele a v ruce se snažila uspat plačící dítě. O co jsem byla bezmocnější, o to více pláče se rozléhalo ložnicí.
Boha jeho! Jak to ostatní dělají, že mají všude čisto, uklizeno, navařeno a sedí si u kávičky na terase, listují v časopise a nohy si opírají o polstrované křeslo? A ještě k tomu na těch nohách mají dokonalou pedikúru s trendy lakem na nehty!

Zatímco tady je všude po podlaze rozsypaná rýže, hrášek, hračky, všechno je umatlané, ulepené a když bych si chtěla někam sednout, tak musím nejdřív tak půl hodiny uklízet, aby mi na poblinkaných teplácích nepřibyl další flek, který nepůjde vyprat ani Pertilexem.

Konečně usnula. Odkládám jí do postýlky a našlapuji tišeji než kočka, ať se nevzbudí a rychle na záchod, než mi praskne břicho.

No ty vogo! Tady to vypadá!
Na míse ze všech stran sedí vrstva prachu (v té lepší variantě), uvnitř se zoufale houpe plastový držák, který ještě před časem obsahoval náplň, která měla vonět a dezinfikovat.
Teď v ní stojí maximálně tak trocha vody a všude kolem to k vydesinfikovanému povrchu má skutečně daleko. Beru tedy do ruky štětku, WC gel a s mužskou urputností lovce a nejtěžšími zbraněmi se vrhám do lovu veškerých nečistot. V zápalu nejvyššího boje si uvědomím, že mě to škrábe do krku a mám žízeň.

Svezu se na podlahu a zamyslím se nad tím, kdy jsem se naposledy napila.
Ráno. Kafe. Ale to tam na baru zůstalo z půlky nevypité.

To fakt nemám ani čas se napít?

A přitom na drhnutí mísy čas mám?

Opravdu je mísa důležitější než já? Jak se to chovám? No skutečně tak, že je!

Objev dne:
Dotáhla jsem to tak daleko, že mísu na záchodě upřednostňuji před sebou! To i do té štětky na záchodě dávám víc energie, než sobě samotné!

Větší prozření to už být ani nemohlo.
Uvědomění, kam jsem to dopracovala a jaký je vztah mě samotné k sobě samotné, dolehlo v plné parádě.
Tak takové je mé sebevědomí. Když k sobě přistupuji takto, jak mohu chtít, aby ke mně ostatní přistupovali jinak?
Chci okolo sebe hezké vztahy, ale jak mohou být hezké, když mé vědomí o sobě je na úrovni „hajzlu“, respektive i ten je důležitější?

Ukázka vlastního SEBE-VĚDOMÍ mě šokovala.

S tím musím něco okamžitě udělat! Potřebuji návod, jak být sebevědomá!
A začala jsem googlit… „Jak si …“ a hned na 7. místě se objevilo ZVÝŠIT SEBEVĚDOMÍ.
Klik. …reklama, reklama, reklama, re… Ha! Zaručené tipy! A další zaručené tipy, reklama, reklama…

Ano, zaručené tipy pomohly, na pár dní jsem se cítila skutečně lépe, že si stanovuji cíle, udělám si vision board, vystřihnu obrázky z časopisů, kde chci být za pár let (tedy vystřihnu je, až budu mít čas)… vlastně mi to trochu připomínalo vnější motivaci mylně nazývanou „osobní rozvoj“ z dob, kdy jsem se angažovala v různých multi-levelech a s nadřízeným v pyramidě pracovala na tom, aby měl vyšší a vyšší meziprovize z obratu skupiny 🙂
Takže tudy cesta taky nevedla…

Co je to tedy to SEBE-VĚDOMÍ?

Za mě jsou to kamenné schůdky, po kterých jdeme, když ho chceme mít a nemáme.
Je to vědomí sebe sama a toho, kdo vlastně jsem, přijímání toho, kdo jsem a lásky k tomu všemu dohromady.
A schody nejdou přeskakovat, protože jinak se rozsypou, jako kdyby byly z písku a ne z kamene.
———–sebeláska
————————-sebepřijetí
—————————————-sebepoznání

A musíme začít právě od sebepoznání. Co je to sebepoznání? Jinak řečeno: Kdo jsem?

Kdo tedy jsem?

Odpovědí není role (matka, sestra,…), ani povolání (manager, kuchař,…), ani jméno, které nám přidělili…
Je to naše Autenticita.
Je to naše Já, nezávislé na tom, co se děje venku, okolo nás.
Je to všechno, co je pod maskami, které jsme si nandali v dětství a nandaváme dodnes, abychom byli – milovatelní, lásky – hodní, silní, nezranitelní, poslušní, takoví, jak od nás ostatní očekávají, krásní, štíhlí, úspěšní, ty hodné holky a hodní kluci, na které jsou rodiče pyšní, …
Prostě takoví, jací si MY MYSLÍME, že nás svět chce mít.

Když tyto masky dokážeme sundávat, pak teprve poznáváme, kým jsme VE SKUTEČNOSTI.

A nejde to přes noc. Je to cesta.
To, jací jsme a jaké máme potřeby, si ale musíme nalézat sami. Nikdo jiný to za nás neudělá a je to naše odpovědnost. Stejně jako celý náš život.

Jasně, ale JAK zvednout sebevědomí?

Pomalu, po krůčcích. A začít ještě dnes.
Párkrát za den se zastavit a zeptat se sami sebe:
„Jak se mám?“ A až budete skládat nádobí do myčky, vyndávat prádlo z pračky, čistit si zuby, sedět u počítače, nebo čistit záchod, zeptejte se zas!

Následně k tomu sami pro sebe připojte další otázku:
„Co TEĎ pro sebe mohu udělat, aby to bylo lepší?“

Třeba to bude jen něco jako:
– Napít se
– Protáhnout si záda
– Párkrát se vědomě nadechnout
– Usmát se
– Opláchnout si obličej

Udělejte to TEĎ!
Přerušte svou činnost, i kdyby v pračce zbývaly 2 poslední kousky prádla, oni neutečou. Vaše energie ano!

Dopřejte si toto „cvičení“ několikrát denně. Vezměte do ruky svůj mobil, nastavte si v něm pravidelnou připomínku třeba po 60 minutách a vždycky, když cinkne, zeptejte se zas. Opravdu, už teď, jinak to neuděláte. Sáhněte do připomínek a nastavte si to.
To, že čtete tento článek, není náhoda, tak ať to není ztráta času!

Vydržte!

Vydržte s tím týden, vydržte s tím 3 týdny.
Říká se, že po 21 dnech opakování se tělo naučí a
z činnosti se stává návyk. V tomto případě prospěšný návyk. Do měsíce už se nebudete muset sami sebe ptát, protože návyk se ozve sám. Samo tělo začne hlásit, co potřebuje. Vyslyšte ho!

Možná si nyní říkáte: „No to jsme se toho dozvěděli…“
Uvidíte, že dozvěděli.

Dozvíte se hodně o sobě a tam sebepoznání začíná, protože tam začíná i sebevědomí. A až budete cítit potřebu posunout se dál, podívejte se na toto video a pokud se budete chtít posunout ještě dál, protože už znáte Vaše vzorce chování, které Vám v tom opravdovém sebepoznání překáží, a chcete je změnit, pojďte SEM.

Teď je ale nejdůležitější začít.
Takže: „Jak se teď mám a co pro sebe teď mohu udělat?“
Odložte čtení a jděte a udělejte to pro sebe. Jste důležitější než záchodová mísa, nebo informace z přístroje, které se na Vás budou chrlit dál!