Jak vznikají podvědomá přesvědčení?

Přemýšleli jste nad tím, jaké věci ve Vašem podvědomí ovlivňují Váš život?
Proč vaši přátelé a známí mají o tolik jednodušší život, na rozdíl od vás?
Třeba si v sobě nosí jen jiná podvědomá přesvědčení v daném tématu.

Mahatma Gandhi k tomu říkal:

„Udržujte svá přesvědčení pozitivní, protože…
Vaše přesvědčení se stanou Vašimi myšlenkami.
Vaše myšlenky se stanou Vašimi slovy.
Vaše slova se stanou Vašimi činy.
Vaše činy se stanou Vašimi návyky.
Vaše návyky se stanou Vašimi hodnotami.
Vaše hodnoty se stanou Vaším osudem.“

Jste tím, kdo s Gandhim nesouhlasí?

Jak ale negativní podvědomá přesvědčení vznikla?

Možnosti jsou hned 2.

Buď jsme je převzali ze svého prostředí v průběhu dětství, o té se můžete dočíst v mém článku zde.

V druhém případě si je systém vytvořil ve stresu, jejich opakováním.
Co tím mám na mysli?
Stačí, když se poprvé dostanete do situace, která se Vám nelíbí a Vaše tělo na ni zareaguje stresem. Mozek se začne bránit a zvolí strategii, která je pro přežití nejjednodušší.

Buď spustí proud emocí, pravá mozková hemisféra ovládne situaci a jelikož přežijete, mozek si to uloží jako „dobrou volbu“.
Nebo naopak se mozek rozhodne si situaci obhájit logicky a zracionalizovat. Nadvlády se chopí levá hemisféra a jelikož opět přežijete, mozek si zapamatuje tuto reakci jako ideální.

V čem je tedy zádrhel?

Pokaždé, když se v oblasti daného tématu dostanete do nepříjemných pocitů, nebo do stresu, mozek zopakuje naučenou reakci z minulosti a jedna z hemisfér „zaostává“. Vy pak v daném tématu necítíte komfort, vnímáte nedostatek, křivdu, úzkost a jiné emoce. Navíc čím větší emoční náboj prvotní situaci provází, tím silněji je reakce mozku zapsána.

Nesouladem a nevyrovnaností těchto 2 polovin mozku pak člověk není schopen naplno využít svůj potenciál. V těchto situacích lidé, kteří na sobě pracují, obvykle sahají po nástrojích, jako jsou afirmace. Přesto, že si stále opakují stejné věty, podle jasných pravidel, uvnitř sebe stále cítí, jako by si něco „nalhávali.“

Snaha vědomé mysli, která je milionkrát pomalejší, než mysl podvědomá, je válcována silou podvědomí a tak vzniká mezi nimi boj. Většinou ho známe pod pojmem „vnitřní konflikt“. Náš vnitřní dialog nabírá na obrátkách, nicméně i tady bohužel platí, že silnější vyhrává.

A jak se potom cítíme?

„Zase jsem to nedokázala.“ – „Tohle nemá cenu.“ – „Na to nemám.“
A výsledkem našeho snažení je narušené sebevědomí.

O možnostech, jak měnit svá podvědomá přesvědčení, se můžete dočíst zde.